Miroslav Patočka
Bylo mi 21 let, když jsem se rozhodl opustit komunistické Československo. Rozhodnutí to nebylo lehké – odcházel jsem sám, bez peněz a s ruksakem na zádech. Bylo to nebezpečné a jít přímo přes hranice např. do Západního Německa často končilo smrtí. Útěk se mi povedl a poté následovalo to, co čeká každého uprchlíka – utečenecký lágr, naučit se jazyk, hledání kamarádů, škola, či studium, integrace do společnosti… Tedy zcela nový život bez možnosti vrátit se domů.
Tehdejší komunistický režim mě odsoudil na 18 měsíců vězení a nemohl jsem až do pádu komunismu navštívit moje rodiče, rodný dům, či kamarády
Podařilo se mi studovat na vysoké škole v Německu a jako jeden z prvních studentů jsem mohl využít možnosti právě vznikajícího projektu Erasmus – v roce 1987 vznikl program Erasmus na základě rozhodnutí EHS – tedy, Evropského hospodářského společenstvi, což byla předchůdkyně EU.
Psal se rok 1986 a šel jsem studovat do Walesu. Měl jsem štěstí, že profesorka, která se o mě starala, byla velkým fanouškem integrace Evropy a měl jsem tu možnost se zaobírat tématy, které byly předpokladem pro vznik EU. Tehdy jsme byli ještě 13 let před zavedením EURa a 7 let před vznikem EU. Ještě ani neexistovala Maastrichtská kritéria, která byla předpokladem pro vznik společné Evropské měny a ani Schengen neexistoval – lidé tedy téměř všude potřebovali víza.
V každé zemi byly rozdílné zásuvky, zástrčky, bylo jiné napětí, či jiný systém vysílání televizního signálu
Žijeme v době, kdy jsme zvyklí na to, že si v Německu můžeme koupit televizi, či lampu a přivést si ji domů. To před rokem 1992 (vznikem EU a před vstupem ČR do EU v roce 2004) nešlo ze dvou důvodů – jednak se veškeré zboží muselo proclít a za druhé, v Německu platili jiné technické normy, než v Československu. V každé zemi byly rozdílné zásuvky, zástrčky, bylo jiné napětí, či jiný systém vysílání televizního signálu. První výzvou pro vznik EU tedy byla harmonizace technických norem, které měly v budoucnu platit pro celou Evropu. Tyto normy se také musely týkat potravin, léků, bezpečnosti aut, bezpečnosti veškerých výrobků na elektřinu od žehličky po elektrickou sekačku…
Pracovat v jiné zemi, studovat v jiné zemi, žít v jiné zemi bylo před vznikem EU téměř nemožné
Neuznali vám nikde vaše vzdělání, museli jste dělat rozdílové zkoušky, či vzdělání opakovat (to se týkalo i mě – nežli jsem mohl v Německu studovat, musel jsem dělat zkoušky, které mně umožnily studovat na vysoké škole).
Z tehdejšího pohledu mě to připadalo jako sen, že bych jednou mohl cestovat bez kontrol na hranicích, bez vízové povinnosti a také, že bych mohl po celé Evropě žít, pracovat, či studovat. Byl jsem uprchlík a moji rodiče bydleli v komunistickém, ostnatým drátem a plotem obehnaném Československu.
Pád komunismu, vznik EU a zavedení EURa pro mě byly velmi silné zážitky. Dnes jsem Evropan a Evropu vnímám jako mou zemi. Manželka je Němka, moje tři děti se narodily v Německu a dnes žijeme roztroušeni po Evropě – v Rakousku, Německu a ČR.
Minulé století bylo pro Evropu katastrofou a ve dvou příšerných válkách zahynulo téměř 100 milionů lidí
Proto v roce 1946 Winston Churchill, jako první ze světových politiků, požadoval vznik Spojených Států Evropských. Tento požadavek vznesl v Curychu před studenty, a proto se jmenuje „Curyšská řeč“.
Važme si naší svobody – važme si Evropy, je to naše vlast. Češi rádi o sobě tvrdí, že žijí v srdci Evropy. Mnozí ale Evropu ještě jako svojí vlast nevnímají – Evropa, ale bez srdce nemůže fungovat a srdce bez těla také ne.
Potřebujeme se navzájem. Máme jen jednu Evropu a jinou mít nebudeme. Budujme tedy náš společný evropský dům tak, aby se nám v něm dobře žilo.
