Editoriál
T
Jedno z nejhezčích poznání, které jsem nabyl za skoro pět let práce v Evropském parlamentu, je, jak moc lidí nejen na našem kontinentu považuje „společnou Evropu“ za něco skvělého pro naši budoucnost a jak moc se snaží, aby to pochopili i ostatní.
Tím neradostným poznáním bylo, že i přes to, co se Unii povedlo, přes spousty zákonů, tisíce úředníků a stovky budov, přes krásnou společnou vlajku či Nobelovu cenu, bude Evropa pokračovat na společné cestě spolupráce, solidarity a společných řešení jen tak dlouho, jak si to budou lidé přát. Pokud to bude opačně, vydá se Evropa jinou cestou.
Těmi lidmi jsme my všichni. A není pravda, že se nás to netýká
To, že se cítíme jako Češi, Moravané, Slezané nebo se hlásíme k jiné skupině, že jsme hrdí na své město či obec, vůbec nebrání v tom, abychom se cítili jako Evropané. Naopak, je to pro mne přirozené stejně jako snaha pomoci, abychom se naučili nejen žít vedle sebe, ale i pomáhat si a společně řešit velké věci.
A také, a to je hodně důležité, být hrdi na to, co vše se nám spolu daří...
Luděk Niedermayer
