Kateřina Martincová
Na základní škole mne zajímalo pouze okolí v Ústí nad Orlicí, kde jsem vyrůstala. Hrála jsem si na Hermionu Granger, chodila na kroužky a svědomitě plnila domácí úkoly. Až na osmiletém gymnáziu jsem začala vnímat, že spousta koncertů a jiných událostí v Ústí se koná právě díky mezinárodní spolupráci s našimi partnerskými městy z Polska, Německa a Slovenska.
Vášeň pro cizí jazyky mi rovněž otevřela oči a naučila mě, že slovo „cizí“ časem ztratí svou důležitost. Angličtina a němčina se de facto staly mými dalšími jazyky, přestaly být cizími. A přesně tento pocit ve mně umocnila později nabytá znalost Evropské unie.
Jakmile člověk porozumí čemusi novému, „cizímu“, bariéry a hranice rázem nehrají velkou roli
Během účasti na školních i mimoškolních akcích s přesahem do zahraničí jsem postupně zjišťovala, jak blízká mi je myšlenka evropského (především kulturního) společenství. Rozhodla jsem se studovat mezinárodní vztahy a německý jazyk ve Velké Británii, která se po prvním ročníku mého studia rozhodla Evropskou unii opustit. Pěkná ironie, pomyslela jsem si. Jsem však nesmírně vděčná za příležitost studovat v jiné členské zemi, mít stejné podmínky jako Britové a nemuset se strachovat o vízum. Právě díky sledování bezprecedentního politického dění v Británii si ještě mnohem více cením toho, co jsme společně v Evropské unii vybudovali, kolik úsilí to stálo a jak moc se vyplácí.
K Evropské unii jsem si našla cestu krok za krokem, až se ze mě stala česká Evropanka!
