Rok s covidem

Již nejsem daleko tomu oslavit rok fungování ne jako poslanec, nýbrž jako e-poslanec. Evropskému parlamentu se sice podařilo zajistit plnou funkcionalitu prakticky všech oblastí, ale že bych z toho byl nadšený, se říct nedá.

Loňský rok je tak trochu zhmotněním noční můry. Došlo k propuknutí krize, o které jsme tušili, že může nastat, ale tvářili se, že nenastane. Je to obrovský test pro společnost, fungování státu, politický systém, činnost vlád, občanskou společnost, byznys, vědce i jednotlivé lidi. Některé země v tomto testu relativně obstály, jiné zjevně propadly.

Dát průběžné vysvědčení fungování Evropské unie během krize je složité

Na začátku společná Evropa bolestivě selhala. Dnes už vzájemná spolupráce funguje mnohem lépe, byť v rámci toho, jak moc chtějí samy země spolupracovat. Z tohoto hlediska krize ukázala i neschopnost vlády politiků, kteří presentují poměrně nový, agresivní a populistický směr. Zda toto selhání bude mít vliv na jejich volební výsledky (a tudíž větší nebo menší následné škody při řešení krize), je velmi těžké soudit. Ve světě alternativních pravd a agresivní kampaně je to vždy krajně nejisté.

Za rok s covidem se v Evropské unii podařilo přijmout mnoho zásadních rozhodnutí

Příklad za všechny může být krizový rozpočet. Velké a bohaté země navíc prokázaly obrovskou solidaritu při zajišťování vakcín. Pokud by totiž v Evropě propukl volný boj o vakcíny, doplatily by na to menší a chudší země, jako je ta naše. To nemění nic na tom, že očkování v Evropě by mělo být rychlejší. K dnešku sice máme 47 milionů dávek vakcín, ale například v porovnání s USA to je málo.

Nyní má svět zdaleka nejvyšší naděje na to krizi zvládnout, nejprve část zdravotní a poté ekonomickou. Krize ukázala, že ochota spolupracovat je zejména v těžkých dobách velká, aspoň u většiny členů. Přesto čekají Unii nelehké chvíle. I ze své pozice budu dělat vše proto, aby obstála.

Luděk Niedermayer, zakladatel projektu Má Evropa a europoslanec