Dlouho jsem přemýšlela, jestli najdu jeden výrazný zážitek nebo zkušenost, proč si mohu říct: „Jsem hrdá Evropanka.“ Nakonec jsem dospěla k závěru, že nejsem schopna vybrat jen JEDNU zkušenost.
Od dětství a studijních let mě provází spolupráce s evropskými státy. A nejedná se jen o rekreační cestování. Jsou to zkušenosti, které formovaly moje vzdělávání i pracovní působení. Už během studia na gymnáziu jsem měla možnost strávit studijní pobyt ve Finsku. Když jsem se jako šestnáctiletá studentka vydala do Finska, abych bydlela ve finské rodině, nasála zde atmosféru jejich kultury, vzdělávání, péče o přírodu a především zlepšila své jazykové znalosti.
Během studia na Masarykově univerzitě jsem absolvovala dva studijní pobyty. Jako studentka historie, dějin umění a muzeologie jsem měla zájem o fungování muzeí a galerií v zahraničí, a proto jsem neváhala, když se naskytla možnost studovat Rijskmuseum v Amsterdamu a British museum v Londýně. Srovnání s českými muzei mně přineslo nejen obohacující konfrontaci, ale především inspiraci, jak bych chtěla, aby jednou vypadala muzea v naší zemi. Provázání s audiovizuální technikou, propojení se soukromou sférou a především jazykové mutace pro návštěvníky z různých zemí. Dospěla jsem k závěru, že některá muzea mají už úspěšně nakročeno a jsou srovnatelná, ale někde nás čeká ještě spoustu práce.
V současné době hledám podobné cesty propojení a spolupráce s partnerskými městy mého města Žďár nad Sázavou. Jedná se o spolupráci s městy v Belgii, Francii, Německu a na Ukrajině. A tuto spolupráci s evropskými městy se snažím najít také pro mé žáky ve školství. Jsem přesvědčena, že naše generace se již narodily jako generace Evropanů.