Denis Pauk
Když se řekne Evropská unie, dostane se nám spousty reakcí. Zdá se, že téma evropské integrace nenechá žádnou hlavu chladnou – není divu, všichni si totiž uvědomujeme, že se nás velice podstatně dotýká. Jak už bývá zvykem, důležité otázky přináší velké množství názorů a argumentů, a to od umírněných, až po velice radikální.
Typický argument pro Unii je usnadněné cestování, lehčí vymáhání svých práv v zahraničí a program Erasmus, díky kterému každoročně tisíce studentů vyrazí studovat na zahraniční univerzity. Nabídnu proto argument, který se často nevidí: Evropská unie se nápadně podobá dioptrickým brýlím. Proč?
EU jako dioptrické brýle
Takové brýle jsou totiž řešením bolístky, konkrétně zhoršeného vidění. Máme-li na sobě brýle, nejsme najednou „slepí,“ vidíme i detaily, kterých bychom si za normálních podmínek nevšimli. Malinká písmenka nás proto nezastaví, můžeme dál číst, klidně a nerušeně. A i když se rozhodneme, že četby bylo dost a brýle si položíme na hlavu, pořád víme, že je kdykoli můžeme jedním pohybem sesunout zpátky na nos. Tedy, doufám, že to víme – doufám, že jsme nezapomněli.
Symbol míru
Evropská unie je pro mě symbolem míru. Od založení ESUO, díky kterému tehdejší mocnosti viděly i detaily v zahraniční spotřebě uhlí a oceli, kterých by si normálně nevšimly, na území EU nezuřila válka – a my jsme mohli žít, klidně a nerušeně. Možná ale žijeme bez starostí už moc dlouho – a začínáme proto zapomínat, že „máme brýle na hlavě.“ Pro blahobyt řešíme bolístky, které by bolístkami před sedmdesáti lety ještě nebyly. Pro blahobyt nadáváme na nefunkčnost brýlí.
Ale zapomínáme, že až se objeví pravá bolístka, až se začnou mezinárodní vztahy opět vyostřovat, až nacionalistická hnutí znovu balkanizují Evropu – stejně jako před první světovou válkou –, až bude na spadnutí vyhrocený násilný konflikt mezi státy Evropy, stačí udělat pohyb rukou a brýle budou znovu na nose.
Vím, že je obtížné všímat si něčeho, co se běžně neprojevuje – tedy míru. Je to přece jen zvyklost a samozřejmost, stejně jako že každý den vyjde Slunce. Ale co budeme dělat, až se zvyklosti vymknou rutině? Co budeme dělat, až Slunce nevyjde? Co budeme dělat, až si na hlavě nenahmatáme brýle?
