Lubor Goláň
Listopad 89 naplnil naděje, ke kterým jsme se nadechovali již v šedesátých letech. Stali jsme se svobodnou zemí. Díky vstupu do Evropské unie jsme pak zakotvili v demokratickém společenství s vírou, že nám svobodu již nikdo nevezme.
Svobodu pohybu prožívám zejména silně. Při každém překročení hranic mne hřeje pocit, že není potřeba celní a pasové kontroly, výjezdní doložky, dolarového příslibu, potvrzení o vrácení vojenské knížky a kdo ví, co ještě. Naše děti se mi za to vždy smějí.
Nevnímám to ale tak, že cestujeme do „zahraničí“. Vždyť žádné hranice mezi zeměmi Evropské unie nejsou. Naším domovem je Evropa a tak to také cítím. Cítím se především jako Evropan, potom Čech, současně ale Moravák a také Valach. Je na nás, abychom si nepřipadali jako v cizině.
Bohužel člověk přichází k poznání, že ona nově nabytá svoboda není nic neměnného a musíme si ji úzkostlivě střežit.
Evropo, mám Tě rád, udělalas pro nás hodně, co můžeme udělat my pro Tebe?
