Evropská unie. Identita. Společný prostor Evropanů. Zemí a lidí, kteří jsou dost různí, někdy nesmiřitelně, ale stačí, aby vycestovali mimo Evropu a najednou jsou rodina, najednou si rozumí. Hodnoty, které/
/jaký hodnoty? Že maj mít všichni řidiči zaplaceno v Německu stejně jako Němci? A proč jako, můžeš mi vysvětlit proč jako? Jak budou konkurovat, no povídej, jak pak můžeme Němcům konkurovat?/
Hodnoty, které... takže chceš protestovat, abys mohl dostávat míň peněz? Tak prosím, to je super, užij si to... promiňte, snažím se říct, že hodnoty, které, snad, sdílíme... jinak, volám ti, když jsem byl v Bruselu, tak jsem ti volal a bylo to zadarmo. Už jsem nemusel nic platit, díky Evropské unii! To je konečně jeden prostor, od té chvíle to přece musíš cítit i ty, internet, volání všude za peníze, co platíš doma, nic navíc/
/už zase, už zase s tím začínáš, to je hezký no, no a co, to už mělo bejt dávno a nebo je to jedno, je mi to jedno, já tam stejně moc často nejezdim, a když tam jedu, tak prostě nebudu chvíli volat a internet nepotřebuju, proč by byl třeba internet v zahraničí?/
Ale je to konkrétní přece, Česko by nic nedomluvilo, nemá sílu nic prosadit, ty operátoři jsou větší, ale celá Unie/
/hele ty radši taky netelefonuj jo, když někam pojedeš, tak mi radši nevolej, pro jistotu, pak se nedoplatíš/
/Ale... dobře. V Plzni teď budeme rychleji, postavili nový tunel a Unie na to přispěla několik miliard, bez ní by to nebylo. Tam taky jezdíš.
/jenom pár minut, to už neni rozdíl, a furt se tim musej chlubit, to je samozřejmost ne, tabulky nějaký, a kdyby radši postavili rychlovlaky, aspoň by to k něčemu bylo, tunel, k čemu tunel/
/Ale to přece záleží na naší vládě, o tom Unie nerozhoduje/
/tak by měla, a bylo by, když to u nás nerozhodnou, tak ať nám to přikáže Unie a ty plastový obaly musej jít taky seshora, já to třídit nebudu, ale ať to nevyráběj, proč máš každej bonbón zabalenej zvlášť, no ne? To nepotřebuju, k čemu to kdo potřebuje?/
/Já souhlasím, dobře, ať rozhodujou za nás, společný rozpočet, větší kontrolu, měnu, chci být Evropský občan na prvním místě, a pak tam může být, v tom pasu, občance, pak tam může být napsáno „narozen v České republice“/
/takže nejsi pyšný na svou zemi, na svůj národ, má o tobě rozhodovat někdo jiný? To chceš? To si mě teda zklamal, to jsme si o tobě nikdo nemyslel, máš bejt pyšnej na svou zemi, aby o nás rozhodoval někdo jinde? To nemůžeš říct ani přece./
/Dneska není Česko důležité, je to malá bezvýznamná země, žije tu pár miliónů lidí. Česko nic nerozhodne, samo neprosadí. Jako Evropa, jako součást Evropské unie ale máme ohromnou moc, jsme součástí jedné z největších ekonomik světa a můžeme mluvit do ochrany životního prostředí, do energetiky, do světové diplomacie, do mezinárodního práva, ale jenom s ostatními, jenom ve spolupráci, nikdy sami. Když si uvědomíme, že sami neznamenáme nic, teprve pak můžeme začít pracovat na tom, abychom něco znamenali. Unie je pro mě pocit hrdosti, vědomí přináležitosti k západním hodnotám, k liberální demokracii...
/takže i k Maďarsku a Polsku co? To ti nějak nevychází, co?/
Taky se s tím Unie snaží něco dělat!
/a co se jim do toho cpe, to je jejich národní věc, do toho Unii nic není no ne, to si snad lidi rozhodnout sami/
Přeju si a chci žít v zemi, která v rámci Evropské unie něco znamená, v zemi, která jasně řekne, že směřuje na západ, pryč od Ruska, pryč od Číny, v zemi, která se snaží, aby se všem obyvatelům jednoho domu, Evropanům, sousedům, žilo lépe. Nechci žít v zemi, která všem sousedům ukradne rohožky ode dveří a pak se směje, že na to nikdo nepřišel a to jsme na ně, na pitomce, vyzráli. Žít v Evropské unii pro mě znamená směřovat prvním naznačeným směrem a mít k tomu veškeré možnosti a nástroje. Druhá cesta mi přijde nesmyslná... protože k čemu by mi bylo nějakých 26 rohožek... a navíc uvnitř v bytě?
Mezitím v Peru
- Odkud jsi?
- Česko
- Odkud?
- Česká republika?
- Odkud že?
- Praha?
- Karlův most? Zasněžený, pěkný. Kde to je?
- Pod Německem jakoby... řekněme?
- Aha, takže, jo, hmm, aha.
- V Evropě.
- Jo, Evropa! Pěkný, super, miluju Evropu. Tam jsem vždycky, celej život chtěl!
No já taky, teď tam jsem, tak snad už napořád.