Emma Barickmanová
V hodině biologie v druhém ročníku gymnázia nám paní profesorka řekla o projektu, který se zabýval obnovitelností a bioenergií.
Popisovala projekt, který měl setkání v několika evropských zemích a týkal se úžasně zajímavého a aktuálního tématu. Ani finanční situace nebyla limitujícím faktorem, protože se platil jen symbolický účastnický poplatek. Byla jsem jako u vytržení. Mí spolužáci mé nadšení bohužel nesdíleli. Vlastně se na našem gymnáziu našli jen tři studenti, kteří se prvního setkání chtěli zúčastnit. Tato situace se ukázala jako modelová. Dobře reprezentuje vztah Čechů k EU. V ostatních členských zemích tohoto projektu, byla účast velice prestižní záležitostí a studenti museli podstupovat výběrové řízení, aby se mohli zúčastnit. Asi vás nepřekvapí, že jsem milovala účast v tomto projektu.
Potkala jsem studenty z mnoha zemí EU
A bylo úžasné objevovat jejich kulturu. Také jsme jako účastníci projektu měli dost zodpovědnosti. Vytvářeli jsme prezentace a učební materiály pro ostatní, testovali teoretické znalosti experimenty a dělali závěry na základě našich zjištění. Panovala tam vždy profesionální atmosféra a mentoři nás brali jako jedince schopné samostatné práce.
Po této zkušenosti jsem se neváhala zapojit do dalších evropských projektů, a o pár let později jsem absolvovala stáž v Evropském Parlamentu. Určitým způsobem to byla kulminace mých předchozích dojmů z EU. Cítila jsem, že jsem respektovanou a hodnotnou součástí celku. A znovu jsem si uvědomila svou důvěru v EU, protože to že jsem vyvinula snahu a měla zájem stačilo, abych dostala šanci. Ano, samozřejmě, že EU není perfektní, vnímám mnoho jejích chyb, ale jsou to ti lidé, kteří sdílí evropský ideál, kteří tvoří její potenciál a kteří mi dávají naději do budoucnosti.
