Aby se o Evropě mluvilo hezky

Napsal pět úspěšných knih, o svých zážitcích jezdí přednášet po celém Česku. Pěšky se vydal do Santiaga de Compostela, Jeruzaléma, prošel Nepál, Čínu, Arménii nebo Gruzii. Stopem procestoval Evropu, po toulkách Českem se vydal už vlastním autem. Všechny jeho cesty mají jedno společné – setkává se s místními lidmi a zaznamenává jejich příběhy. O svém pohledu na Evropu se Ladislav Zibura podělil v rozhovoru s Luďkem Niedermayerem. Rozhovor byl natočený 23. února.

Při sbírání zkušeností pro knihu Prázdniny v Evropě Ladislav Zibura projel 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Co ho pro její napsání motivovalo? „V roce 2018, kdy jsem knížku začal připravovat, se hodně mluvilo o referendu o vystoupení Česka z EU. Vnímal jsem velkou informační propast, která kolem Evropy vzniká. Informovanost o tom, co EU dělá a dění v jiných evropských zemích je nízká, protože se zprávy těžko prodávají čtenářům. Chtěl jsem přispět tomu, aby se o Evropě mluvilo víc. A taky hezky. A abychom se nejen v Evropské unii, ale po celém našem kontinentu víc poznali,“ vysvětluje Ladislav Zibura.

Nedostatek informací navíc podaných neatraktivní cestou podle něj způsobuje, že lidé neví o spoustě věcech, které EU řeší. „Jednoduchý příklad může být zrušení roamingu. Zároveň se ale neví o těch velkých věcech. K naší národní povaze navíc patří, že máme rádi pocit malého státu, který je utlačovaný nějakým mocnářstvím. Neobstojí to ze dvou důvodů. V kontextu EU jsme nadprůměrně velká i lidnatá země. Měli bychom se proto přestat alibisticky schovávat do ulity, že nemůžeme nic ovlivnit,“ říká Zibura.

Právě celek je podle Zibury silnější než jednotlivec. A to i pokud ho tvoří 27 zemí, kde se mluví více než dvaceti jazyky: „Nemá dojít k unifikaci, ale tomu, abychom se dohodli na společných hodnotách a vizích. Abychom vzkvétali bok po boku jeden vedle druhého. V dnešní době můžeme s ohromnými geopolitickými celky spolupracovat – nebo proti nim stát – jenom jednotně.“

Stejně jako pro Evropu i pro vzdálenější kouty světa podle Ladislava Zibury platí, že tamní lidé k nám mají mnohem blíž, než jsme si mysleli. To zažil při putování po Číně a Íránu nebo Arménii a Gruzii. „I v Íránu žijí lidé normálně. Ale teprve tehdy, když je člověk konfrontovaný s reálnými důsledky toho, co čte v médiích, tak si uvědomí jejich dopady. Když čtu o extrémní inflaci v Íránu, říkám si, že to je blbý. Když ale mluvíte s lidmi, kteří vám vypráví, jak přišli o všechny úspory, tehdy se vás to opravdu dotkne. Až tehdy, když člověk ty věci vidí na vlastní oči, stanou se víc než jen zprávou. A to se snažím předávat,“ popisuje.

Co nám brání v tom lépe se v Evropě i mimo ni poznat? „Jazyky. Proto vítám všechny programy, jako je Erasmus+ a další na zvýšení mobility po Evropě. Dokud se nebudeme znát, nebudeme si připadat jako Evropani. Já se jako Evropan cítím, ale mám to díky tomu, že cestuji a setkávám se s mnoha lidmi,“ odpovídá Zibura.

Ani pocit evropanství ale podle něj není zásadní pro fungování Evropské unie. „Nemusíme Evropskou unii přijmout jako kompletní balíček. Každý nemusí být nadšený pro myšlenku evropské integrace. Členství jde vnímat i pragmaticky. Že je dobré se dohodnout, zrušit cla, hraniční kontroly, spolupracovat v řešení mezinárodních otázek. Lidi chtějí práci a bezpečí. A to jsou dvě věci, které bez ekonomického rozvoje a řešení strategicky bezpečnostních otázek nebudou. EU je v tom jasná volba. Aniž bychom řešil, jestli se máme integrovat a přátelit,“ dodává Ladislav Zibura.

Děkujeme za rozhovor!